no dpams no stupid COMMENTS

Včera večer, když už Patrick spal a celý byt byl zahalený v tom těžkém, příjemném tichu... stalo se něco malého, ale pro mě důležitého. Nick přišel do obýváku. Nesl dva hrnky – ten jeho velký, modrý, co dostal k narozeninám, a můj oblíbený žlutý. Čaj. Heřmánkový. Věděl, že mě bolí hlava a že nemůžu spát, i když jsem unavená. Sedl si vedle mě na gauč. Neřekl nic. Jen podal ten hrnek, posunul se blíž, a položil mi ruku na ramena. Cítila jsem jeho teplo, tu známou vůni jeho košile – té, co používá na praní, a trochy toho jeho kolínského, co mu koupil k Vánocům. Seděli jsme tam. Dívali se z okna na město, na ta světla, co blikají v dálce. A já jsem si uvědomila... jak moc se toho od té doby, co jsme se poznali, změnilo. Pamatuju si, jaký byl Nick dřív. Ten drzý lišák, co všechno zlehčoval, co se bál někoho pustit k sobě. A teď? Teď myje nádobí v deset večer, protože ví, že mě bolí záda. Teď drží mého syna, když brečí v noci. Teď sedí se mnou v tichu a nedělá nic... jen být. A já? Jsem unavená. Jsem šťastná. A jsem tak vděčná, že jsme na tohle přišli spolu. Že to rodičovství nedělám sama. Že máme jeden druhého. To je

perfect family

Nick dnes večer přišel pozdě z práce. Tiše se vplížil do pokoje, kde jsem ležela s Jošíkem, a beze slova si lehl vedle nás. Jeho liščí ocas nás oba přikryl jako teplá deka. V takových chvílích si uvědomuji, jakou máme štěstí. Jošík nespí sám, protože to nechceme. Cítí se bezpečně mezi námi. A my cítíme jeho teplo. Každý večer pozoruji, jak si s Nickem vyměňují pohledy. Jošík se na něj podívá, Nick na něj mrkne, a náš chlapeček se zasměje takovým tichým, bublavým smíchem, že mi pokaždé ukápne slza. Někdo by řekl, že v pěti letech by měl spát sám, mluvit, být bez plen. Ale náš společně budovaný svět má jiná pravidla. Pravidla trpělivosti a bezpodmínečné lásky. Pamatuji si, jak jsem před lety stála na pódiu policejní akademie a myslela, že největším úspěchem bude odznak. Dnes vím, že největší úspěch je tenhle tichý večer. Nick mi pošeptal: "Judy, až se jednou ožení, budeš brečet." Odpověděla jsem mu: "Pokud najde někoho, kdo ho bude milovat jako my, budu brečet štěstím." Jošík se zavrtěl. Možná slyšel slovo 'brečet' a chtěl připomenout, že je tu pro nás. Natáhl ke mně ručku a dotkl se mé tváře. Jako by říkal: "Mami, jsem v pohodě. A ty jsi skvělá." Tohle je náš tichý jazyk. Jazyk doteků, očních kontaktů a přítulných nocí. A já doufám, že až jednou promluví, nepřestane mě hladit po tváři. Dobrou noc, mé lásky. Máma a táta vás milují, víc než slova dovedou říct.

eeeeahmmm ne ne fa gae e

Je půlnoc. Město už spí, ale já jsem vzhůru. Ležím vedle Jošíka, našeho pětiletého chlapečka, a poslouchám jeho klidný dech. Někdy se na něj jen dívám. Má po tátovi ty liščí uši, ale králičí nosánek. Náš malý zázrak. Od narození potřebuje plenky. Stále nemluví. Doktoři říkají, že každé dítě má své tempo, ale já jako máma se uvnitř trápím. Dnes večer se stalo něco zvláštního.PATRICK se ke mně přitulil, vzal můj prst do své drobné tlapky a pevně ho stiskl. Vím, že mi rozumí. I beze slov. Nick vždycky říká: "Judy, on je šťastný, protože má tebe." A já věřím, že jednoho dne uslyším jeho první slovo. Mezitím si užívám tyhle noční chvíle. To ticho, ten pocit bezpečí. Pamatuji si, jak jsem běhala za zločinci po celém Zootropolis. Myslela jsem si, že odvaha je postavit se nebezpečí. Ale tahle tichá noční služba, to je možná ta největší odvaha ze všech. Být mámou, která tu prostě je. Která vyměňuje plenky, hladí čelíčko, když přijde horečka, a učí se rozumět každému gestu. Jošíku, jednou ti to všechno řeknu. Jak jsi nás naučil milovat beze slov. Zatím budu ležet vedle tebe, hlídat tvé sny, a děkovat osudu, že jsi právě náš. Dobrou noc, miláčku. Máma je tady.

MÁM 5 LETÉHO NEMLUVÍCÍHO KRÁLÍČKA PATRICKA JUDITH HOPPSE JE TO MŮJ SYN JE MENTÁLNĚ BATOLE 2 LETÉ A JE NA PLÍNÁCH A PÉČE NONSTOP OD PŘEBALOVÁNÍ , AŽ PO KRMENÍ,KOUPÁNÍ, USPÁVÁNÍ

MÁME SE VŠICHNI TŔI RÁDI MOC NAVZÁJEM

ZATÍM NEUVAŽUJU O DĚTECH

MŮJ 5 LETÝ SYN NEMLUVÍ JE NA PLÍNÁCH JMENUJE SE PATRICK JUDITH HOPPS

MŮJ 5 LETÝ SYN JE NA PLÍNÁCH NEMLUVÍ , SPINKÁM S NÍM

HOLČIČKY DVOJČATA JSOU DOMA A POMÁHAJÍ MI S PATRICKEM A S JEHO VĚCMI

ALE BUDU SE O NĚJ STARAT DOMA ALE V DOMÁCÍ PÉČI

JUDY HOPPS UDĚLEJ ÚKOLY! hodí mobil na stůl a zvedne obočí A jestli nejsou hotové... otočí se k němu Tak bez internetu na týden. JASNĚ? A žádné lži, Patricku. Opravdě žádné lži. otočí se zpátky k míse A když to bude, tak koláč. A ne, nemůžeš jíst, dokud neuvidím ty úkoly. Ať už jsou hotové nebo ne. A žádné lži, Patricku. Opravdě žádné lži. otočí se zpátky k míse A když to bude, tak koláč. A ne, nemůžeš jíst, dokud neuvidím ty úkoly. Ať už jsou hotové nebo ne. A žádné lži, Patricku. Opravdě žádné lži. otočí se zpátky k míse A když to bude, tak kolá

zlobí, neposouchá, zklamává mě

MOC MĚ ZLOBÍ TO NENÍ DOBŘE I NICK WILDE SI TOHO VŠIML JSEM NAŠTVANÁ

MOJE MAMINKA JUDY HOPPS A TÁTA NICK WILDE A MŮJ NEMLUVÍCÍ KRÁLÍČEK BRÁCHA PATRICK JUDITH HOPPS MÁ 9 JE AUTISTA A NEMLUVÍ.

JE TO TAK

EEE BPFMMM JÁ JO JAK HIHIHI JO

MŮJ MANŽEL SE JMENUJE NICK WILDE A LETÍME DO JAPONSKA DO KYOTA