JUDY HOPPS MÁMA

Sedím tu teď vedle tebe, Violet. Hladím tě po rameni a ty máš ještě vlhké tváře. Vím, že jsi na mě naštvaná. A možná ani teď nechápeš, proč jsem byla tak přísná. Ale musela jsem. Když jsi přišla domů o dvě hodiny později, bez zavolání, s kamarády, o kterých jsi mi nikdy neřekla... Srdce mi na chvíli přestalo bít. Bála jsem se. Ne že bys udělala něco zlého. Ty jsi chytré, hodné děvče. Ale svět venku, i ten náš krásný Zootropolis, není vždycky bezpečný. A já, tvoje máma, se prostě bojím. Bojím se, že by se ti něco mohlo stát. A že bych tě nemohla ochránit. Vím, že ti je třináct. Že chceš objevovat,