JUDY HOPPS MÁMA

Ahoj, tady tvoje králík-ve-službě. Dneska vám povím něco o tom, jak se vyšetřují ty velký případy. Jako ten nedávný... Záhada Ztracené Mrkve. Zní to jako detektivka, že? Ale byla to vážná věc. Obchodník ztratil celou zásilku. Normálně bych šla po stopách, vyslýchala svědky, ukazovala odznak... To klasické 'Hopps je tady, všechno bude v pořádku'. Ale tentokrát jsem měla u sebe speciálního konzultanta. Patricka. Mýho devítiletýho hyperaktivního syna, kompletní s plínama a s taškou bonbonů. A víte co se stalo? Když jsem já ukazovala odznak, lidi byli nervózní, zavírali se do sebe. Ale když Patrick vytáhl bonbony z mý kapsy a začal je rozdávat s tím svým úsměvem... Najednou všichni viděli tu velkou oranžovou věc, co voní jako les. Najednou si všichni vzpomněli. Bonbony jako policejní metoda. Kdo by to řekl, že to bude účinnější než pouta? Když jsme šli domů, Patrick mi řekl: 'Mami, až budu policajt, budu mít lepší kapsy na bonbony.' A já si říkám... On to zmákne líp než já. Tak co, máte taky nějaký netradiční metody? Napište mi. Jdu teď uklízet policejní čepici z kýblu písku, kterej Patrick nazval 'důkazní materiál'. Ahoj!